7. 08. 2015, 15:43

Lesní plody na severu

Během léta a podzimu je finská příroda plná jídla, pokud byste se ztratili v divočině, hlady jistě neumřete. (Například v podzimním Laponsku šlapete po jídle prakticky kdykoli, uděláte-li krok mimo stezku.) Plody v podobě bobulek, ať lesních, či zahradních, jsou ve finštině označovány pojmem marja a počet jejich druhů byl vyčíslen na rovných padesát. Ačkoli nejedlá či jedovatá je jen čtvrtina, určitě je dobré vědět, co z lesa si můžeme dovolit jíst a co nikoli.

A protože finské lesní plody jsou mnohem pestřejší než ty naše, podíváme se i na druhy v Česku prakticky neznámé, které byste možná považovali za jedovaté, a ochudili se tak o poznání nové chutě. Nechci zde vypisovat botanické definice všech padesáti druhů, ale vybrala jsem několik takových, se kterými se v přírodě běžně setkáte prakticky po celém Finsku, ačkoli stále platí pravidlo „čím více na sever, tím více plodů na zemi“.

10624921_10201643220761430_3850282184292585013_n

Puolukka (Vaccinium vitis-idaea), česky brusnice brusinka, je ve Finsku jedním z nejrozšířenějších lesních porostů. Keříky dorůstající výšky až pětadvaceti centimetrů mají pevné oválné listy a plody rostou po trsech, takže se velmi rychle sbírají. Najdete je po celé zemi, ale zralé jsou až od pozdějšího léta, sezóna trvá přibližně od srpna do příchodu zimy. Jejich chuť je specificky nahořklá a hodí se pro výrobu džemů servírovaných k masu.

10626314_532935860186061_6816297793344752787_o

Této „klasické“ brusince je velmi podobný plod rostliny finsky nazývané karpalo (Vaccinium oxycoccos), česky klikva bahenní.

Pro Čechy je převážně neznámá, občas označovaná jako „ta jiná brusinka“. Její červené kulaté plody se klasické brusince opravdu velmi podobají, jako zralé jsou tmavě červené o velikosti až 1 cm, ale rozdílná je stavba rostlinky i chuť.

Plody rostou na drobné plazivé bylině s velmi malými úzkými lístečky, květy jsou fialové a samotné červené plody jsou to největší, co se na rostlině vyskytuje. Oproti brusince mají oválnější tvar a nerostou po trsech.

Karpalo můžeme najít na okrajích bažin a v místech s vysokou vlhkostí půdy.

Plody je navíc možné sbírat i po zimě, jelikož se ve sněhu udrží v jedlém stavu.

Chuť karpala je ještě o něco více trpká než chuť brusinky, hodí se hlavně na výrobu šťáv.

SONY DSC

Další snadno zaměnitelnou dvojicí modrých bobulek je všem dobře známá borůvka neboli mustikka a ve Finsku hojně rostoucí juolukka (Vaccinium uliginosum), česky vlochyně bahenní či borůvka bažinná.

Plody juolukky jsou velice podobné klasické borůvce, jen mají o něco oválnější tvar a ve vhodných podmínkách jsou o trochu větší. Rostlina má i větší keřík, který může dosáhnout výšky až tři čtvrtě metru, s oválnými listy, které oproti borůvce nejsou tak výrazně zelené. Většinou roste v lesích společně s brusinkou a borůvkou.

Její chuť je o něco méně výrazná, ale sladší než borůvka a dužina plodu je světlá, takže vás tolik neobarví.

8a000f116f_96618655_o2

juolukka

928e88f544_96618686_o2

borůvka v podzimních barvách

34be5464fe_96618645_o2

vlevo juolukka, vpravo borůvka

Hilla, též lakka (Rubus chamaemorus), česky ostružník moruška, je velmi oblíbená a draze prodávaná plodina, která tvarem vypadá jako oranžová ostružina. Roste na malých bylinách s velkými listy a bez trnů. Její cena je vysoká zejména proto, že na každé bylince vyroste pouze jeden plod, a navíc se vyskytují převážně jen v bažinách a rašeliništích Laponska a oblasti Pohjanmaa, a tak její sběr není jednoduchý. Aby byl plod morušek chutný, musí být opravdu zralý, což se pozná podle zasychajícího místa, kde plod vyrůstá a že jde lehce odtrhnout. Ani tak ale moruška nemá příliš výraznou chuť a těžko se specifikuje. Je dobrých zdrojem vitamínu C a vyrábějí se z ní oblíbené džemy, které se podávají například se sýrem juustoleipä. Sběrná sezóna je v jižním Finsku během července, na severu v srpnu.

file0043_r

zdroj obrázku

Posledním zmíněným druhem bude variksenmarja (Empetrum), česky šicha.

Rostlina podobná vřesu, na mnohých místech se vyskytuje jako souvislý porost. Pro svou černou barvu a zvláštní tvar listů může na první pohled působit jako jedovatá, ale zdání klame. Nízké keříky bývají obsypané malými černými kuličkami, které obsahují tvrdší semínka. Plody je možné sbírat po celé léto i během podzimu. Jejich chuť není příliš výrazná, ale zato jsou plody šťavnaté a dá se jich lehce nasbírat (a sníst) hodně. Vyrábějí se z nich šťávy a džemy, často v kombinaci s dalšími lesními plody.

34724cf185_96618639_o2

0a0a3f64c4_96618720_o2

text + foto: Zuzana Vorlíková