22. 12. 2015, 11:16

Rare Exports (2010)

Zapomeňte vše, co jste si mysleli, že víte o Santa Clausovi (Joulupukkim). Tento film vám ukáže, že jsou to jen lži a výmysly, realita je totiž úplně jiná.

Znalci Finska vědí, že Korvatunturi, místo v dalekém studeném Laponsku na finsko-ruské hranici, je sídlem této nadpřirozené bytosti. Také mnozí vědí, že bohatí američtí byznysmeni rádi strkají nos do všeho, z čeho kouká další zisk, bez ohledu na následky. Když se jim tedy podaří zjistit, že Korvatunturi je ve skutečnosti obří hrob, neváhají ani vteřinu – takový hrob se musí vykrást! Toto rozhodnutí se však záhy ukáže jako velmi nešťastné, když vyjde najevo, že těžaři z hory vykopali něco, co mělo raději navždy zůstat pohřbené. Najednou začnou mizet sobi. Po nich i děti. Nakonec také pytle od brambor, radiátory a trouby… Tyto Vánoce budou jiné než kdy dříve a k radostným budou mít velmi daleko. Naštěstí je tu malý hrdina Pietari, který si ví rady.

Musím přiznat, že Pietari mě v mnohém ohledu fascinuje. Ačkoli je to ještě malý kluk, o Joulupukkim přečte několik tak tlustých knih, že by to odradilo i vysokoškolského knihomila. Následně málem zabije (nebo aspoň zmrzačí) vlastního otce, když se snaží Joulupukkiho ulovit na vlastní pěst. Na závěr pak úplně sám vymyslí dokonalý plán, jak zachránit Vánoce, a zorganizuje celý tým tvrdých chlapů zocelených životem v Laponsku. Mezitím se stihne pomazlit se svým plyšovým psem, vytrvale ignorovat otcovy příkazy „zůstaň tady, zůstaň v domě, nikam nechoď“ a sníst hromadu perníčků.

Film s vánoční tematikou je v době adventu jasná volba. Vůbec se ale nedá mluvit o vánoční pohádce. Člověk si spíš užije trochu děsu (přinejmenším se zděsí, kolik nahatých staříků po Finsku pobíhá), nechybí ani akce a napětí (let helikoptérou a pořádný výbuch) a nakonec se i zasmějete. Závěr už má k pohádce mnohem blíže, je úsměvný, mimo jiné připomíná důležitost lásky (ve smyslu lásky mezi dětmi a rodiči, romantika je asi to jediné, co ve filmu chybí). V závěru hrozí, že se slabé povahy (jako já) málem rozplynou nad tím, jak je to všechno roztomilé. Ale je to ta správná tečka, jako útěcha po prožitých hrůzách, aby děti mohly klidně spát :-)

Ještě několik poznámek na závěru:

Jestli jste si někdy kladli otázku, jak může být Santa na tisíci místech najednou, film vám na ni dá (i když velmi svéráznou) odpověď.

Samostatnou pochvalu si zaslouží ztvárnění Joulupukkiho, který je ve filmu skutečně impozantní postavou.

Feministky určitě zapláčou, protože v celém příběhu není jediná ženská postava. Jenže ona by se to hrůzyplného předvánočního období a drsného zimního Laponska ani žádná nehodila.

autor článku: Dominika Střížková