2. 02. 2016, 11:09

Finština a J. R. R. Tolkien

Anglického spisovatele Johna Ronalda Reuela Tolkiena (1892-1973) znají všichni především jako autora děl Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky nebo Pán prstenů. Tento velikán fantasy literatury, o kterém lze s trochou nadsázky říci, že zmíněný žánr založil a definoval, se ale významně prosadil také jako filolog, což se pochopitelně výrazně promítlo do jeho díla.

Jedním z jazyků, které ho velmi ovlivnily, byla finština. Chcete se dozvědět, jak finštinu objevil a jaký k ní měl vztah? Čtěte dále.

Tolkien již od raného mládí projevoval velké nadání pro studium jazyků – od útlého věku se zabýval mimo jiné latinou nebo řečtinou. O něco později objevil řadu dalších jazyků, pro které se také nadchl. Patřila k nim velština a dále skupina germánských jazyků – staroseverština, stará angličtina a gótština.

To, co ho odlišovalo od ostatních, byla nebývalá láska k samotným slovům, k jejich vzhledu a zvuku. Druhou věcí, kterou je zde potřeba zmínit, je to, že Tolkien se vždy velmi zajímal o historický vývoj jazyků. Díky tomu hledal společné prvky mezi příbuznými jazyky, „domýšlel“ si, jak mohl vypadat jejich společný jazykový předchůdce, v případě mrtvých jazyků si dokonce vymýšlel nedochovaná slova.

Tyto dva aspekty jeho vztahu k jazykům – láska ke slovům a nadšení zkoumat jejich vývoj – způsobily, že se brzy začal snažit o vytvoření svých vlastních („soukromých“), jazyků. Jeho rané pokusy ponechme stranou, důležitý zvrat nastal v roce 1911, kdy objevil (v anglickém překladu) Kalevalu, pokladnici finské mytologie. Tolkien se do finských básní ihned zamiloval a rozhodl se, že se co nejdříve seznámí i s originálem díla.

K tomu došlo o rok později, kdy objevil finskou gramatiku. O svém seznámení s jazykem Země tisíců jezer později řekl: „Bylo to jako objevit vinný sklep plný láhví úžasného vína, jaké jsem ještě nikdy neochutnal. Úplně mě to opojilo.“ Tvrdil také, že ze všech jazyků je mu právě finština z estetického hlediska nejbližší.

Přestože se nikdy nenaučil finsky lépe než na to, aby se propracoval částí originálu Kalevaly, účinek, který to mělo na jeho vynalézání jazyků, byl podstatný a pozoruhodný – záhy si pro sebe začal tvořit jazyk, který byl silně ovlivněn finštinou. Byl to jazyk, který se nakonec vynořil v jeho příbězích jako „quenijština“, neboli Vznešená elfština.

Než se pustím do obšírnějšího popisu quenijštiny, je namístě připomenout Tolkienovu zálibu ve zkoumání vývoje jazyků. Významně se totiž projevila i v jeho vlastních jazycích – tvůrci nestačilo vymyslet samotný jazykový systém, snažil se navíc i o to, aby jeho jazyky měly vlastní dějiny – proto nemůžeme mluvit o jednom jazyce, nýbrž o celé skupině jazyků. Předchůdcem quenijštiny byla „praeldarština“, ze které se v Tolkienově fiktivní mytologii v průběhu věků vyvinula celá řada elfských jazyků. Mezi nimi jsou nejdůležitější a nejpropracovanější (lze snadno konstatovat, že Tolkien pracoval na něčem, na co jeden lidský život nemůže stačit, proto spousta z jeho díla zůstala nedokončená – to se týká jeho příběhů i jazyků) sindarština a již zmíněná quenijština. Je vhodné podotknout, že lidé, kteří hovoří o „Tolkienově elfštině“ (většinou tím myslí quenijštinu), vlastně prokazují svou nevědomost toho, že elfských jazyků je v Tolkienově dílech celá řada.

Zatímco pro sindarštinu byla hlavním zdrojem inspirace velština, quenijština je silně ovlivněná trojicí jazyků – latinou, řečtinou a finštinou. Nebudu se pouštět do podrobného popisu gramatického systému quenijštiny (je to navíc zproblematizováno i tím, že žádná definitivní podoba jazyka neexistuje – Tolkien ho neustále měnil a vylepšoval podle svého aktuálního jazykového vkusu), pokusím se ale nastínit několik podobností mezi jazykem Vznešených elfů a finštinou:

  • pro oba jazyky jsou netypické shluky konsonantů
  • oba jazyky jsou silně aglutinační, oba vyjadřují gramatické kategorie převážně příponami
  • oba jazyky používají jako základní pravidlo pro slovosled vzorec SVO (podmět – sloveso – předmět), oba ale mají relativně volný slovosled, protože vyjadřují gramatické kategorie spíše morfologicky než syntakticky
  • ani jeden z jazyků nerozlišuje rody
  • oba jazyky mají bohatý pádový systém – finština má pádů 14 (někdy uváděno i 15), quenijština 10
  • oba jazyky mají tzv. lokální pády (pády odpovídající na otázky Kde? Kam? Odkud?), které vyjadřují to, co se v běžných evropských jazycích zpravidla vyjadřuje předložkami, finština jich má 6 (elativ, inessiv, illativ, ablativ, adessiv a allativ), quenijština 3 (ablativ, lokativ a allativ)
  • lokální pády mají v obou jazycích i velmi podobné koncovky
  • v obou jazycích je „-i“ často znakem množného čísla
  • infinitivní tvar slovesa končí v obou jazycích často na „-ta“

Podobnosti mezi oběma jazyky nejsou pouze gramatické, ale i lexikální. Zde je několik příkladů slov, která jsou ve finštině a quenijštině stejná nebo velmi podobná a zároveň si jsou blízká i významově:

  • Q „anta“, F „antaa“ – dát
  • Q „hala“, F „kala“ – ryba
  • Q „kulda“, F „kulta – ve F zlato, v Q „rudě zlatý“
  • Q „lapsë“, F „lapsi“ – dítě
  • Q „menë“, F „mennä“ – jít
  • Q „panya“ F „panna“ – položit
  • Q „rauta“, F „rauta“ – železo (v quenijštině širší význam – kov)
  • Q „tië“, F „tie“ – cesta
  • Q „tulë“, F „tulla“ – přijít
  • Q „tundo“, F „tunturi“ – kopec (ve finštině přesněji nízká zaoblená hora v Laponsku)

Na závěr lze říci, že Tolkienova inspirace finštinou, případně Finskem vůbec (při čtení Tolkiena a Kalevaly lze spatřit celou řadu podobností, jejichž popis by s přehledem vydal na další článek), je u řady lidí – fanoušků Tolkienova díla – důvodem pro studium finštiny. Přiznávám, že i mé rozhodnutí věnovat se finštině bylo silně ovlivněno zjištěním, že se o ni zajímal i jeden z mých největších idolů. :-)

autor článku: Petr Kujal