19. 09. 2016, 10:47

Míříme v Tampere za útulnou kavárnou, hospodskou kulturou a černou klobásou

Kavárny a hospůdky nepopiratelně přispívají ke genius loci většiny měst. Pojďme se podívat, kam zajít, když chcete, aby se vám dostalo pod kůži i Tampere. (Cestovatelský článek o tomto městě si můžete přečíst v jednom z mých předešlých článků ZDE.) Uděláme si celodenní virtuální prohlídku tamperských podniků, do kterých bych vám z osobní zkušenosti doporučila zajít, máte-li chuť na nějaké kafíčko, zákusek či trochu alkoholu.

kahvila

Tallipihan kahvila, zdroj obrázku: http://www.tallipihankahvila.fi/

Na prohlídku vyrážíme hned ráno, abychom v jednom z podniků posnídali. S ještě čerstvou ranní energií menší procházka lesem okolo jezera jistě nebude problém. Na vršku kopce Pyynikki se nachází kulatá rozhledna, v jejíž spodní části je vyhlášená kavárna Pyynikin munkkikahvil a s tradičními tamperskými koblihami (munkki). Připomínají velké donuty obalené v cukru a v těstu narazíte na chuť kardamonu, která je pro finské sladké pečivo celkově dost příznačná. Jsou opravdu moc dobré a koupíte je zde i ve variantách přizpůsobených pro různé diety – například bezlepkový munkki tak není problém. Akorát počítejte s tím, že při konzumaci budete mít cukr všude. Káva na Pyynikki je rovněž výborná, svědčí o tom i diplomy zdobící příjemný interiér kavárny. Pokud toužíte po munkki a této kávě, ale nechce se vám šplhat až na rozhlednu, kavárna nedávno otevřela svou druhou pobočku přímo v centru města, jen musíte počítat s tím, že místo do lesa a na jezero budete mít výhled na autobusové nádraží.

o

 

posezení na Pyynikki, zdroj obrázku: fi.yelp.fi

Další podnik, který byste podle mě ani podle Tripadviseru neměli minout, je romantická kavárna v dřevěném domečku v bývalém hospodářském dvoře jménem Tallipiha. Budete se v ní cítit trochu jako u babičky, která si potrpí na květinové tapety, rozkošné hrníčky a navrch umí dobře vařit i péct. Interiér kavárny by si člověk celkem bez obtíží mohl představit jako součást nějakého muzea. V přilehlých dřevěných domcích najdete malé obchůdky plné užitečných i méně užitečných drobností, které stojí za vidění. Je tu například obchůdek nabízející čokoládové dobroty a bonbóny. Ceny jsou však o něco méně lákavé než jejich vzhled. Příležitostně se tu konají různé slavnosti a v zimě je zde poklidný a vkusný vánoční trh.

Dvě kavárny na dopoledne myslím stačí, čas pokročil k poledni a váš žaludek si žádá i něco jiného než koblihy. Co s tím?

Jestli rádi poznáváte místní speciality a nejste vegetariáni ani nic podobného, zajděte si na mustamakkara (černá klobása), což je asi nejtypičtější tamperský pokrm a zmínku o něm najdete snad v každé brožurce tohoto města. Jen tak pro informaci – vyrábí se z krve. Takže něco jako bráška našeho jelita. O chuti mustamakkary kolují různé zvěsti a někteří lidé ji považují za nechutnou a nepoživatelnou. Mně osobně přijde v pohodě, nijak zvlášť výraznou chuť nemá, spíš je to opravdu takové trochu nudnější jelito. S brusinkovou marmeládou v pohodě „pozřitelný“ pokrm. V hlavní tržnici Kauppahalli ji dostanete čerstvou a teplou na plastový talířek za dost příznivou cenu (za jednu porci i s přílohou jsem dávala kolem tří euro). Chcete-li zapadnout mezi domorodce, dejte si ji bez přílohy jen s marmeládou a zapíjejte to mlékem z krabičky. Jinak v tržnici se skrývá několik dalších jídelniček a kavárniček, pokud by vám krvavý oběd nebyl pochuti.

Všestranným podnikem, kam můžete zajít v různou denní dobu a vždy si přijdete na své, je Telakka v bývalé malé cihlové továrničce. Dřevěná podlaha, cihlové stěny a různobarevné židle tvoří přívětivé prostředí na kafe, pivo i něco k jídlu. V létě se dá sedět na barevných židlích i venku. Pivo je celkem za příznivou cenu a myslím, že točí i Plzeň. Pokud jste ve Finsku na studiích a máte studentskou kartičku (můžete zkusit i ISIC), dostanete kafe za euro a dokonce si můžete přidat. Pravidelně se tu konají menší koncerty.

Kdyby na vás přišel stesk po českém pivu, doporučím vám dva podniky, kde točí rovnou více druhů. Pár desítek metrů od Telakky je hospoda Praha – už z názvu vyplývá, na co se v nabídce specializují. Ceny českého piva jsou však dost závratné, takže doporučuji spíše jen při akutním záchvatu nostalgie nebo při šlechetné potřebě podporovat zahraniční podniky vycházející z české kultury. P. S. Jednou jsem tam dostala panáka zadarmo, když jsem řekla, že jsem z Prahy – prý aby mi nebylo smutno. 😀 Dalším podnikem, kde dostanete například točený Staropramen a spoustu dalších zahraničních piv, je irský bar O´Connell´s – dražší, ale velice příjemný a pravidelně se tam konají stand up show i v angličtině.

Ještě než vyrazíme na pravé večerní putování po hospodách, chtělo by to se opět někde občerstvit. Po černé klobáse přijde vhod třeba nějaká mezinárodní klasika v podobě pizzy. Jedna levná pizzerie s dobrou pizzou a možná až příliš přátelskou obsluhou je na konci hlavní ulice. Pizzu dostanete rychle, máte v ceně i salát a kafe, a pokud jste slečna, nejspíš i žádost o facebookové přátelství od některého z iráckých pizzařů. Na rozdíl od většiny finské obsluhy se vám tu tak dostane i nějaké sociální interakce.

Po vyprázdnění talíře už se čas blíží k večeru, takže půjdeme nakouknout do slíbených hospod. Začneme z té reprezentativní stránky. Kdo má v Tampere trochu peněz navíc a smysl pro dobré pivo, nemůže opomenout pivovarskou restauraci Plevna. Nachází se v bývalé továrně v areálu Finlayson v čele hlavního náměstí. Prostorný interiér rozdělený do boxů a posezení v sedačkách je opět v provedení cihla. Při pohledu na oděvy obsluhy na vás dýchne i trochu německá atmosféra. V nabídce je široká škála vlastních druhů piv. Za sebe doporučuji černé Siperia s 8 % alkoholu. Je tak dobré, že jsem mu zůstala věrná a nikdy se nedostala k ochutnání dalších druhů. 😀 Možná až s sebou budu mít sponzora. Cena za půllitr je  8 euro, ale k dostání je i menší a levnější.

baaritiski

 

Na baru v Plevně najdete opravdu široký výběr. Zdroj obrázku: http://www.plevna.fi/

Druhý solidní podnik je Café Europa na pomezí mezi kavárnou a hospodou, v zimě tu mají fajnový glöggi.

Oblíbená klasická hospoda je Vanha Monttu na rohu hlavního náměstí. Také zde najdete odkazy k naší kultuře – například Švejkovo pivo a obrázky Karlova mostu v kuřáckém koutku. Prostor je rozdělený do různých zákoutí, takže navzdory rozlehlosti zůstává pořád dost intimní. Občas tu narazíte na karaoke a ceny jsou podstatně příznivější než ve výše zmíněných.

Zvláště mezi studenty je oblíbená hospoda Mallashovi, je hned vedle Plevny, ale ve srovnání s ní můžete  ceny vydělit nejméně dvěma. Najdete tu kulečník, stolní fotbálek, na stěně občas promítaný hokej nebo Pána prstenů a po celou dobu návštěvy vás bude provázet pohled akvarijních rybiček a vycpané losí hlavy. Se studentskou kartičkou (stačí i ICIS) dostanete slevu na pivo.

Za pozornost stojí i návštěva hospody spadající spíše do sekce „pajzl“. Doporučuji Ale Pupi na rohu hlavní ulice naproti vlakovému nádraží. Už za bílého dne tu u stolů v oknech vysedávají zvláštní typy a k večeru se zajímavost okolí jen stupňuje. Pokud chcete provádět nějaké sociologické pozorování připité finské společnosti, zajděte jednoznačně sem. Kromě toho je tu pravidelně k slyšení a vidění karaoke a také jsem tu sehnala rekordně levné pivo – půllitr točeného Karhu za 2,80 euro. Asi to bylo příležitostné, běžně tady vyšlo na něco málo pod čtyři eura.

Myslím, že už se připozdívá a piva v tomhle článku už proteklo také hodně. To by na virtuální tah po tamperských lokálech mohlo pro jeden den stačit. Stylových kavárniček a příjemných hospod je samozřejmě víc, tohle byly ty, které zaujaly mě, většinu z nich mi ukázali místní, něco jsme objevili během Erasmu sami, každopádně všechny patří k těm místům, na která se ráda vracím. Tak snad se vám alespoň jedna položka ze seznamu při vašem pobytu mezi komíny vybaví a bude se vám v ní líbit.

autor článku: Zuzana Vorlíková