25. 12. 2016, 11:49

Finské Vánoce

Atmosféra Vánoc neboli joulu (pozor, psáno malým písmenkem) se ve finském vzduchu vznáší už o něco dříve než u nás. Na svědomí to má mimo jiné také severské počasí a tma. Lidé si zkrátka potřebují nějak zpříjemnit temné dny a to jde nejlépe světýlky a domácí pohodnou.

10805764_10202120748219318_2323740170039221618_n

 

Stromeček už v listopadu

U nás se tradiční vánoční výzdoba ulic objevuje až chvíli před začátkem adventu a slavnostní rozsvěcení městského stromečku se pojí s otevíráním vánočních trhů, ale Finové jsou v tomto o kousek napřed. Už zhruba v polovině října, kdy ve Finsku přestává být barevný podzim a začíná tmavé pršavé počasí, jsou ve městech různé slavnosti světla, od kterých je město zimně nasvíceno. Nejedná se však jen o vánoční a zimní motivy, výzdoba je všestrannější  – například hlavní ulici v Tampere zdobí žárovky ve tvaru koníčků a o pár ulic vedle najdete pro změnu pohádkové postavičky včetně mumínků. Podobně je to i se stromečkem, ten se na náměstích objevuje rozsvícený už v polovině listopadu. Vánoční trhy se kolem něj ale objeví až s příchodem adventu. Finské veřejné vánoční stromky nám na první pohled mohou připadat nezvykle strohé. Často jsou na nich jen obyčejné svítící koule a žádné další ozdoby. Když si ovšem uvědomíme, že převládajícím náboženským vyznáním je ve Finsku protestantství, které zrovna dvakrát nepodporuje okázalost, vysvětlení je na světě. Podobně jednoduché jsou i finské kostely a vybavení většiny domácností  – stačí se podívat na věhlasný finský design – krása v jednoduchosti a praktičnosti.

10933883_10203877986909187_3380898670363929153_n

Hlavní vánoční svátky připadají ve Finsku rovněž na 24., 25., a 26. prosince a dárky se rozdávají tak jako u nás 24. 12. večer. A kdo je nosí?

Vánoční kozel nebo červený Santa? 

Začnete-li po téhle odpovědi pátrat, dozvíte se, že je to někdo jménem Joulupukki, což v doslovném překladu znamená „vánoční kozel“. Na obrázcích však najdete klasického Santa Clause. Co má ale Santa společného s kozlem?

Pro odpověď na tuto otázku je potřeba zajít dále do historie, až do dob pohanských, kdy se v období dnešních Vánoc slavil zimní slunovrat a pořádaly se s tím spojené hody. Motiv kozla provází Vánoce také v dalších zemích severní Evropy. Podle jedné teorie jde o spojení s germánským bohem Tórem, který byl také bohem plodnosti země, a jezdil na vozíku taženém dvěma kozly. Po hodování finské příbytky obcházely postavy převlečené právě za kozly, takzvaní nuuttipukki, a požadovaly z hostiny výslužku. S příchodem křesťanství se tato tradice postupně proměňovala, ale název kozla v ní zůstal zachován. První nadělování dárků a vůbec oslava Vánoc v takové podobě, jak ji známe dnes, to znamená také se stromečkem, se do Finska dostaly v 19. století a šířily se hlavně v bohatších rodinách. Mezi prostším obyvatelstvem se tradice plně rozšířila spíše až počátkem století dvacátého. Jak vidíme, původ současného Joulupukkiho tedy vůbec není v hodném dědečkovi nosícím dárky.  A ještě jedna perlička na konec – co ta červená barva? Traduje se, že tuhle podobu Santovu oblečení vtiskla reklama Coca Coly. I to má něco společného s Finskem.  Postavu Santa Clause v červeném si firma nechala nakreslit ve 30. letech 20. století od ilustrátora Haddona Sundbloma, který byl sice narozený v Americe, ale jeho otec pocházel z Ålandských ostrovů, tedy autonomní oblasti patřící Finsku.

12243188_10203878026390174_1109407929965958131_n

24. prosince Joulupukki chodí rozdávat dárky do rodin a jeho otázka při příchodu zní “Onko täällä kilttejä lapsia?“ neboli „Jsou tady nějaké hodné děti?“. Roli Joulupukkiho v praxi zastává obvykle někdo ze sousedství.

Pokud byste pátrali po domově Joulupukkiho, taková místa jsou hned dvě. To tajemnější se nachází daleko na severu finského Laponska, blízko ruských hranic, u hory Korvatunturi. Korvatunturi leží v opravdové pustině a proto nikdo pořádně neví, jak přesně zde Joulupukki žije. Druhé místo je podstatně méně záhadné a také lépe dostupné. Budete-li chtít, můžete tu Joulupukkiho navštívit během jeho úředních hodin, které má po celý rok. Takzvaná Santa Village byla postavena pár kilometrů severně od Rovaniemi, na polárním kruhu, právě pro turistické účely. S motivem červeného vousatého staříka si tu můžete koupit skoro vše, v ohradě můžete nakrmit soby, a pokud si vystojíte frontu, můžete živému Joulupukkimu do ucha pošeptat své vánoční přání. Vstup k němu je zdarma, ale na místě fotí jen oficiální fotograf, a pokud si budete fotku na památku chtít odnést, vaše peněženka to docela pocítí.

Bez sauny by to na Štědrý den nešlo

Průběh Štědrého dne je ve finských rodinách trochu volnější a hodně se liší domácnost od domácnosti. Patří do něj však jeden zvyk, který uším cizinců může znít dost zvláštně. Je to vánoční sauna. Finská rodina se na Štědrý den tradičně chodí saunovat. Když si ovšem představíme, jak se na severu žilo před příchodem technických vymožeností a ústředního topení, nezní tato tradice už tak podivně. Na svátky chtěli být lidé ve slavnostním a saunování byl v zimě jeden z mála způsobů, jak se umýt a nezmrznout u toho.

Kromě sauny je zažitým zvykem ještě návštěva hřbitova a většinou i kostela. A samozřejmě také sledování určitých pořadů v televizi. Klasickou vánoční pohádkou je ve Finsku animovaný britský snímek z 80. let The Snowman (Lumiukko), který se vysílá dopoledne. Oblíbený je také několikahodinový pořad pro děti nazvaný Joulupukkiho horká linka – děti můžou do pořadu volat a sdělovat svá vánoční přání, to je prokládáno krátkými pohádkami. V pravé poledne se ve městech vyhlašuje takzvaný vánoční mír, který trvá následujících dvacet dní. Historie této tradice sahá do středověku, kdy bylo Finsko součástí Švédska. Panovaly obavy, že vánoční volno by mohlo způsobovat neklid mezi obyvatelstvem, a tak byly v této době udíleny přísnější tresty, které měly udržet obyvatelstvo v klidu.

Štědrovečerní večeře nebo oběd?

Hlavním vánočním jídlem je pečená šunka s brambory, mrkví a tuřínem ze zapékací mísy. K tomu se servíruje spousta dalších doplňků, jako je salát z červené řepy nebo studený losos. Dalším jídlem, které k Vánocům neodmyslitelně patří, je rýžová kaše se schovanou mandlí.

Jak už bylo zmíněno, rozvržení Štědrého dne je poměrně libovolné. Některé rodiny roztápí saunu hned ráno, jiné do ní chodí až po návštěvě hřbitova. Ustálený není ani čas pro hlavní jídlo, většina rodin ho pojímá jako večeři, ale výjimkou není, že vánoční šunka připadá už na oběd.

Finové jsou také náruživí rozesilatelé vánočních pohlednic. A jak zní takové přání veselých Vánoc a šťastného nového roku? Hyvää joulua ja onnellista Uutta vuotta!

autorka článku i fotografií: Zuzana Vorlíková