21. 01. 2017, 14:01

Tanec ve Finsku ve 2. polovině 20. století

Tanec prošel ve 20. století (zejména v jeho druhé polovině) obrovskou změnou. Objevila se celá řada nových tanečních stylů: např. moderní a jazzový tanec, různé standardní tance (waltz, slowfoxtrot, quickstep), rock and roll, street dance a mnoho dalších. Lidé se ale znovu začínají zajímat také o tradiční lidové tance.

Ve Finsku se v této době tanec rozšířil mezi všechny sociální i věkové vrstvy. A zatímco dříve se tančilo pouze na svatbách a různých slavnostech, ve 20. století začal tanec sloužit výhradně jako volnočasová aktivita sloužící pro udržení fyzické kondice a pro radost z pohybu. Každoročně jsou také pořádány nejrůznější taneční festivaly a soutěže.

V 60. letech 20. století se objevuje tanec, který se stal populárním na celém světě. Jedná se o letkis. Vychází z tance jenkka (párový tanec podobný polce) – jenkka se někdy tancovala v zástupu a tehdy se nazývala letka-jenkka (letka zde označuje hada). V nářečí okolo Helsinek se výraz zkrátil na letkis a když tato melodie vyšla na gramofonové desce, rozšířila se rázem do celého světa včetně tehdejšího Československa. Dodnes se s letkisem můžeme setkat na mnohých plesech.

V 70. a 80. letech navíc došlo k velkému návratu lidových tanců a lidové hudby. Jejich funkce je však poněkud odlišná od té původní: dříve byly hudba a tanec spjaty s různými rituály, které dnešní člověk jen velmi těžko chápe, dnes slouží především k zábavě a alespoň částečnému zachování starých tradic. Nejvýznamnějším festivalem lidového tance a hudby je Kaustinen Folk Music Festival, který se koná každé léto již od roku 1968 v obci Kaustinen.

Veliké popularitě se začalo těšit také tango – standardní tanec, který se rozvíjel na konci 19. století v argentinském Buenos Aires a v Evropě byl pro svou nemravnost dlouhá léta zakazován. Ve Finsku byl (a dodnes stále je) oblíbený nejen tanec, ale i hudba. Roku 1985 se proto v Seinäjoki konal první festival tanga s názvem Tangomarkkinat. Probíhá zde celá řada soutěží, z nichž nejoblíbenější je volba krále a královny tanga – pěvecká soutěž, jejíž vítězové se vždy těší obrovské popularitě.

Finsko má samozřejmě svůj státní baletní soubor – byl založen již roku 1922, ale své vlastní scény se dočkal až v roce 1993, kdy byla otevřena budova opery v Helsinkách. Kromě klasických baletů ve vlastní úpravě (např. Louskáček, Labutí jezero, Sněhová královna) má v repertoáru také svá původní díla. Vidět tak můžeme balet podle příběhu o mumíncích od Tove Jansson, nebo Kalevalou inspirovaný balet Kullervo od choreografa Tera Saarinena na hudbu Jeana Sibelia. A našli bychom zde také česká jména – na konci 90. let byla největší hvězdou Barbora Kohoutková, v současné době zde působí např. Lucie Rákosníková nebo Michal Krčmář.

V 90. letech zažívá dobu největší slávy moderní tanec, který zde ale hraje významnou roli už do let šedesátých. Tento posun souvisí se založením Národní rady pro tanec v roce 1983 a vznikem tanečního oddělení na Divadelní akademii v Helsinkách, které slouží k výchově nových tanečníků, choreografů a tanečních pedagogů. Tanec navíc začal být sponzorován státem. Nejvýznamnějšími scénami moderního tance jsou divadla Stoa a Kiasma v Helsinkách. Samozřejmě se konají také festivaly moderního tance – nejvýznamnější je Kuopio Dance Festival, dále Full Moon Dance Festival v Pyhäjärvi (někde uváděno jako Pyhäsalmi) a Contemporary Dance Festival v Tampere.

Mezi nejvýznamnější osobnosti finského moderní tanec patří Jorma Uotinen (nar. 1950), Tero Saarinen(nar. 1964) a Susanna Leinonen (nar. 1972). Jorma Uotinen působil jako umělecký ředitel Finského národního baletu a vytvářel choreografie i pro mnohé zahraniční soubory. V současnosti je uměleckým ředitelem festivalu v Kuopiu, vyučuje tanec a účastní se soutěží jako porotce. Tero Saarinen má svou vlastní skupinu Tero Saarinen Company. Jeho choreografie jsou silně ovlivněny Asií – sbíral inspiraci především v Japonsku. Jeho nejznámějším a nejúspěšnějším dílem je choreografie Hunt, v níž vystupuje pouze on sám. Choreografie Susanny Leinonen se také dočkaly pozitivního ohlasu, pět let dokonce dostávala od státu grant na podporu své umělecké činnosti. V současnosti působí jako umělecká ředitelka své vlastní taneční skupiny Susanna Leinonen Company.

autorka článku: Kateřina Jagošová