23. 03. 2017, 9:36

Puukko

Řekne-li se Finsko, lidem se asi nejčastěji vybaví sauna, sobi a nekonečné lesy. Milovníci něčeho ostřejšího si asi vzpomenou na dnes již proslulý finský metal. Možná se najde i pár jedinců, kteří ostrost berou velmi vážně. Těm se pak před očima objeví nenápadný, robustní nožík se střenkou z březového dřeva neboli puukko. Tento nůž je součástí kulturního dědictví Finska. Dříve patřil k základní výbavě každého dospělého Fina, v devatenáctém století sloužil finským banditům místo koltů, za druhé světové války se houpal na opascích finských vojáků a dnes jeho četná provedení zdobí sbírky nožířských nadšenců.

17495519_1244695935647898_1689580550_n

Puukko je krátký, robustní nožík s čepelí, která by neměla přesáhnout délku střenky. Pokud je čepel delší, jedná se o variantu tohoto nože známou jako leuku. Střenka se vyrábí prakticky z jakéhokoli dřeva dostupného na severu. Nejtradičnější je dřevo březové či sobí parožina.

Puukko se původně používal jako lovecký nůž či nástroj na vyřezávání. Ženy jej potom používaly v domácnosti. Dříve hrál roli v přechodových rituálech chlapců a dívek a dědil se z otce na syna. Puukko musel být vidět, jelikož vypovídal o bohatství a sociálním statusu svého majitele, a to nejen zdobením střenky a pouzdra, ale i použitými materiály. Navíc to byl předmět, který si Finové brali i do hrobu, což mnoho vypovídá o jeho důležitosti pro finskou společnost vikinské éry i raného středověku. Ačkoli se o něm říká, že jde o tradiční finský nůž, o jeho původu rozvášnění sběratelé dodnes vedou spory v internetových diskuzích. Nejrozšířenější názor je, že puukko Finové získali od Sámů. Někteří se přiklánějí k názoru, že jde o nůž vikinského původu. V každém případě je důležité podotknout, že obdobu puukka najdeme u každého severského národa.

Puukko provází Finy napříč historií, takže pustíte-li se po jeho stopě, otevřou se vám nesčetná témata související s finskými dějinami. A tahle nitka se patrně nikde nepřetrhne. Zkusím se příliš nerozvášnit a nezahltit čtenáře spoustou archeologických nálezů či poměrně rozvitou klasifikací puukka (všimli jste si, jak špatně se tohle slovo skloňuje?) a přejdu rovnou do 19. století, kdy se centrum výroby puukka přeneslo do města jménem Kauhava, ve kterém vzniklo hned několik manufaktur. Nejslavnějším výrobcem se na konci století stal Iisakki Järvenpää, jehož manufaktura funguje dodnes, a jste-li dostatečně bohatí sběratelé, můžete si zde zakoupit nože z různých materiálů, zdobené charakteristickým koníčkem na konci střenky. Kauhava je s puukkem spojena dodnes a každoročně se zde koná puukko festival.

Devatenácté století je zároveň dobou, kdy se na puukko nachytalo nejvíce krve. V jižní Pohjanmaa se objevily první výtržnické skupiny tzv. puukkojunkkarit, které se postupně rozrůstaly, až nabraly podobu organizovaného zločinu se vším všudy, tedy například i s vlastním kodexem cti. Puukko byl nejen jejich zbraní, ale také jejich symbolem či, chcete-li, poznávacím znamením. Puukkojunkkarit přitahovali především mladé znuděné muže bez zaměstnání a bez vyhlídky na dědictví. A nezpracovat takt nosné téma literárně by byl prakticky zločin, a toho se Finové dopouštějí zřídkakdy. Kdo tedy rád čte „klasiky“ 19. století, může sáhnout po knize Santeriho Alkia s překvapivým názvem „Puukkojunkkarit“ poprvé vydané roku 1894.

Další významnou historickou epizodou z pohledu puukka byly obě světové války. V první světové válce si tento nůž přinášeli vojáci z domova, jelikož to byl předmět praktický, a ještě mohl vzbuzovat nostalgické pocity stýskání po domově.

Ve druhé světové válce už se puukko fasoval. Standardní vojenskou zbraní byl puukko prohlášen roku 1927 a rovnou se stal i součástí obřadní uniformy finské armády. Vojáci se jím sice teoreticky mohli bránit útokům nablízko, ale spíše se jim hodil k praktičtějším věcem každodenního života. Kvůli této epoše je puukko ve Finsku stále klasifikován jako zbraň a jeho nošení na veřejnosti je nezákonné. Finové však prý nad tímto zákonem přivírají oči a raději přihlédnou ke kulturní důležitosti tohoto nože.

Kdyby si někdo chtěl zpestřit večer hledáním dalších informací, může navštívit stránky Nordiskaknivar, kde se dočtete něco o druzích puukka či o jeho výrobě. Pokud někoho zaujala válečná historie puukka, nechť se obrátí na stránku Bayonets and puukko-knives. Pokud někdo zatoužil po vlastním extra drahém puukko, může se podívat na oficiální stránky Iisakki Järvenpää. Ten, kdo je zdatný ve finském jazyce či v němčině, může nahlédnout do knihy Puukkonhistoria/ Das Puukko od Anssi Ruusuvuoriho. Anglický ani český překlad zatím bohužel nejsou dostupné.

Text: Antonie Střítezská

Zdroje:

Bayonets and puukko-knives. In: JaegerplatoonFinnishArmy 1918-1945 website [online]. 2016 [cit. 2016-12-03]. Dostupné z: http://www.jaegerplatoon.net

Buldrini, Federico. Maasepänpuukko. InNordiskaknivar [online]. 15.9.2012 [cit. 2016-12-03]. Dostupné z: https://nordiskaknivar.wordpress.com/2012/09/15/1026/

Erichorn, Theo. TheFinnishPuukko Part I. Oregon knivecollectors [online]. 2014 [cit. 2016-12-03]. Dostupné z: http://www.oregonknifeclub.org/Newsletter%201410.pdf

Kuortti, Taisto. Suomalainenjapuukko [online]. [cit. 2016-12-02]. Dostupné z: http://www.puukkoseura.fi/doc/suomalainen_ja_puukko.htm#_Toc255852413

Seikku, Ilkka. Maasenpänpuukko. In nordiskaknivar [online]. 2012 [cit. 3.12.2016] dostupné z: https://nordiskaknivar.wordpress.com

Story. InIisakkiJärvenpää [online]. 2016 [cit. 2016-12-03]. Dostupné z: https://www.iisakkijarvenpaa.fi/us/story