24. 05. 2018, 19:31

34. ročník mezinárodní konference IFUSCO

Vítejte ve světě ugrofinistů! Ve světě lidí, kteří mluví zcela nesrozumitelnými podivnými jazyky a kteří se zabývají pro většinu Evropanů zcela neznámými a velmi exotickými kulturami a literaturami. Svět ugrofinistů můžete poznat například na mezinárodní konferenci IFUSCO (International Finno-Ugric Students‘ Conference), která se pravidelně koná na univerzitách, kde je možné studovat alespoň jeden z těchto tajemných a zvláštních jazyků.

Krátký pohled do historie

První ročník konference IFUSCO se konal v roce 1984 na univerzitě v německém Göttingenu a zahájil dlouhou tradici, která pokračuje dodnes. Letos se konference konala v estonském Tartu od 2. do 5. května (https://ifusco.ut.ee/). Šlo již o 34. ročník, při kterém se zároveň slavilo 100. výročí estonské nezávislosti, takže organizátoři celou akci pojali ve velkém stylu. V Praze se konference dosud konala jen jednou, a to v roce 1993. Je tedy nejvyšší čas si to zopakovat! Hned vysvětlím proč.

Co se dělo v Tartu?

Sama jsem o IFUSCO už párkrát slyšela, ale moje představa o tom, co to vlastně je, byla dosti mlhavá. Letos jsem se to rozhodla změnit a vyrazila jsem do Estonska prozkoumat terén. Jak jsem již zmínila, letošní konference patřila k jedněm z největších ročníků – sto let je sto let. Na konferenci zaznělo také téměř sto různých příspěvků a počet účastníků se vyšplhal k úctyhodnému číslu 190. To všechno se vtěsnalo do pouhých tří dnů (ten čtvrtý a poslední byl totiž věnován výletu a poznávání dalších koutů Estonska).

Zní to skoro neuvěřitelně. Potkala jsem lidi z Estonska, Finska, Německa, Polska, Rakouska, Česka, Slovenska, Maďarska, Itálie a samozřejmě z Ruska, kde žijí představitelé menších ugrofinských národů (např. v Komijské a Marijské republice). Potkala jsem tu Brňáka, který na univerzitě v Tartu studuje estonštinu a livonštinu. Potkala jsem tu taky Japonce, který se po obecné lingvistice v Tokiu pustil do studia severní sámštiny na univerzitě ve finském Oulu a při seznámení na mě vybalil ‚ahoj, těší mě‘ v bezchybné češtině. Počítejte s tím, že na této konferenci se posunou hranice vašich představ o tom, co je ještě možné.

IFUSCO jedním slovem? Mnohojazyčné!

Přiznejme si, že ugrofinské jazyky nemají zrovna desítky milionů mluvčích. A ani ti, kdo těmito jazyky mluví, si ne vždy budou rozumět. Ubezpečuji vás, že Fin z proslovu Maďara pochytí tolik co jakýkoli jiný Evropan. Jako pomocné berličky tu proto fungují angličtina a k ní ještě ruština nebo němčina. Nemějte ale strach, že byste byli o ugrofinské jazyky ochuzeni. Kromě domácí estonštiny a „velkých“ jazyků jako finština a maďarština jsem měla možnost v Tartu slyšet i karelštinu, livonštinu, vepštinu, sámštinu (severní, inarijskou a skoltskou), marijštinu, komijštinu, udmurtštinu nebo jazyky erzja a mokša. Není divu, že se dostavil ten nepříjemný pocit, že čím víc se toho naučíte, tím víc objevíte i toho, co ještě neumíte. A člověk začne nasávat jako houba. (Informace, samozřejmě!)

Aby bylo docíleno co největší srozumitelnosti, bývají prezentace trojjazyčné: v jednom jazyce ke svému příspěvku napíšete abstrakt, ve druhém jazyce si připravíte prezentaci v PowerPointu a ve třetím jazyce hovoříte. Zní to možná děsivě, ale po chvíli zjistíte, že přepínání kódů jde docela snadno a hlavně – dokud si lidi rozumí, je nakonec úplně jedno, který jazyk používají.

Program konference

Jak již bylo zmíněno, během několika málo dní zaznělo neuvěřitelné množství příspěvků. Na každou prezentaci i s diskuzí bylo vyhrazeno zhruba dvacet minut a prezentace byly rozděleny do tří až čtyř bloků podle tématu – lingvistika + literatura + historie / folkloristika + sociologie / vzdělávání. Pokud jste si chtěli od prezentací trochu odpočinout, promítaly se na konferenci i filmy v ugrofinských jazycích a o ugrofinských národech. Součástí programu byla také prohlídka města, návštěva národního muzea v Tartu, kulturní večer Ugri Mugri, společenský večer se saunováním, rozlučková večeře a na závěr již zmiňovaný celodenní výlet. Člověk se ani nestihl rozkoukat a už jel zase domů, a tak článek sepisuji až s odstupem, protože teprve teď někdy jsem zvládla konečně zpracovat všechny dojmy a informace, které jsem si z konference přivezla.

A proč to všechno píšu?

IFUSCO funguje jako platforma pro setkávání nejen pro studenty, ale pro kohokoliv, kdo se zajímá o ugrofinské jazyky a národy. Setkání probíhá ve velmi přátelské, inspirativní a nezapomenutelné atmosféře a přináší možnost seznámit se s novými lidmi, kteří mají podobné zaměření a věnují se podobným tématům. Navíc to není žádná bezvýznamná mini akcička – IFUSCO má svoji stránku i na Wikipedii! (https://en.wikipedia.org/wiki/International_Finno-Ugric_Students%E2%80%99_Conference)

Další ročník konference se bude konat na jaře 2019 ve Vídni. To je skoro co by kamenem dohodil, a tak neváhejte a jeďte se podívat taky. No a v roce 2020… kdo ví? Třeba se všichni sejdeme v Praze?

 

autorka článku: Dominika Střížková