30. 04. 2015, 20:41

KARI HOTAKAINEN – Chrám svatého Izáka (Iisakin kirkko)

„…Můžou nám říkat cokoliv a jakkoliv. Můžou nás brát v podpaží, i když nemáme závratě. Ukazují nám východ, přestože tudy chodíme tři týdny. Berou nám dospělost, stáří, povahu, šaty, názory i city. Můžou nám tykat, vykat, můžou nás pleskat, obracet, strkat a venčit. Mluví s námi jako s dětmi. Někteří z nás už mají pleny. Kdo je nemá, brzy je dostane. Mluví se o čuránkách, nikoliv o chcankách. Nelze s námi debatovat, říkáme jen samé nesmysly. Nechodíme, šouráme se.

Jormakka se vykroutí ze sestřina úchopu a skácí se na Tiilikainenovu postel. Tiilikainen se probere z klimbání a shodí Jormakku na zem. Sestra křičí, Jormakka sténá. Přijde druhá sestra, Tiilikainen spadne na Jormakku, sestry zvednou Tiilikainena i Jormakku na postel. Všichni funí. Nemám rád Jormakku ani Tiilikainena, přesto mi je do pláče…“

Novela současného finského spisovatele Kariho Hotakainena vypráví se svérázným humorem příběh otce a syna, kteří k sobě po zlomových životních událostech hledají novou cestu.

bf0dd546ef_91597890_o2 Číst více…